Hodně klientů se na mě během koučinku obrací s dotazy, které se přímo či nepřímo týkají autority. Vypadá to, že toto téma řeší lidé poměrně často – a právě proto vznikl tento článek. Neřešíte náhodou i vy podobný “problém”?
- Jste v nové vedoucí pozici (a jste v této roli poprvé v životě) a nevíte jak na to. Říkají vám, že jste skvělý odborník, ALE moc hodný…
- Máte manažerskou pozici, ale nějak cítíte, že autorita směrem k podřízeným není “to pravé ořechové”. Necítíte se v této své roli pevní v kramflecích. Svým lidem ustupujete – příliš jim pomáháte, rodičovsky je chráníte… nebo naopak jste možná příliš prkenní, krutopřísní.
- Ve vztahu vy & šéf to drhne. Bojujete s touto autoritou. Máte tendenci ustupovat, někdy se mu/jí i vyhýbat, nebo naopak argumentovat a obhajovat do bezvědomí…
Co s tím. Aneb CO to tedy autorita je? Kdo ji má?
Je autorita spojená s charismatem? Ne nutně. Autorita je člověk pevný, jasný, čitelný. Za všech okolností. Je to člověk s jasnými hodnotami, které neustále deklaruje. Nebojí se – a pokud ano, vědomě na tom pracuje: klidně do té propasti strachu skočí a dívá se, co se v ní děje. Člověk oplývající autoritou si je jistý sám sebou. Nemá potřebu podbízet se druhým. Ani si je kupovat, zastrašovat, přesvědčovat za každou cenu o svém názoru. Ani se vehementně neomlouvá a zoufale neobhajuje (ale nene, já jsem to myslel takhle a takhle… řekl jsem to proto, že… jéje, omlouvám se, že to nevím…) Na vysvětlování jsou tu jiní. Oni mají co? Mají řídit, to je jejich poselství.
Člověk může svou autoritu posílit, ukotvit se v ní. Znamená to pracovat na sobě, růst, posílit, podpořit své silné stránky a následně je uplatňovat v životě. Znamená to jít krok za krokem. Uvnitř ustát i nelehké chvíle, i když navenek vypadá perfektně, sebevědomě. Ten, kdo na sobě pracuje, je tam, kde chce být. Kontrolní otázka, zda čtete pozorně: schválně, koho si ve svém okolí vážíte – myslíte, že mu to bylo dáno do vínku jen tak, prostě se tak narodil?
Tipy JAK NA AUTORITU
Stůjte si pevně za svým. Abyste mohli, musíte mít nejprve jasno: jaká je vaše role v práci/týmu (co se od vás přesně očekává, za co jste placení) + jaké k tomu máte kompetence/pravomoci? Tohle je (váš) základní stavební kámen.
Nemám-li jasné kompetence/pravomoci – jdu si je vyjasnit za šéfem. A nebo si je jdu zkratka vzít, uchopit je do vlastních rukou. Nečekat na to, ze si toho šéf, majitel nebo Bůh všimne a dá mi je na zlatém podnose.
- Pomocné (kouzelné) věty: Potřebuji si s vámi vyřešit xy. V této situaci bych rád udělal tohle… ale přijde mi, že k tomu nemám potřebnou pravomoc. Můžete mi ji dát? Jak to vidíte vy? Nebo co byste mi poradil?
Máte jasno co dělat a máte k tomu k ruce ty správné kompetence? Výborně. Teď už se jen pohybujete v rámci stanovených hranic. Jednoduché, že? ☺
Základem je PTÁT se, nebát se. Když něco nevím, jdu se zeptat. Šéfa, podřízených, kolegů. Mějte na paměti: NEMUSÍM VŠECHNO VĚDĚT! Proč bych měl? Já mám umět věci řídit, spojovat, rozhodovat. Když nevím, zeptám se:
- A co si o tom myslíte vy?
- Jak byste to udělali?
- Co navrhujete?
- Jak byste mi poradil?
- Udělal byste to jinak?
- Mám vědět ještě něco?
Za nadřízeným se chodím radit – od toho tu je. Jsem jeho pravá ruka. Jak? Informuji ho o své práci, o tom co mi jde, s čím se naopak peru, aktivně hledám návrhy řešení, varianty – a předkládám je šéfovi, ať se mi k nim vyjádří…
A v případě podřízených? Ty řídím. Mám neustále přehled, co dělají. Úkoly zadávám jasně + potvrzuji si, že mi rozumí (Zopakuj mi prosím, jak rozumíš úkolu… Do kdy to uděláš? Máš všechny informace a zdroje, které potřebuješ ke splnění úkolu?) A poté důsledně kontroluji plnění úkolu… a s tím pracuji dál. Tým musí vědět, kde má mantinely. Svůj tým povzbuzuji, sháním mu zdroje a zajišťuji kompetence, které potřebuje k výkonu. Ale! Důsledně trvám na tom, že když se na něčem domluvíme, skálopevně to platí. Pokud ne, ihned se ptám:
- Jak mám rozumět tomu, že když jsme se domluvili a potvrdili, že to bude, a ono není…
- Co s tím? Co navrhuješ za řešení?
- Co dělat příště, když to znovu nedodržíš?
Dobrá autorita klidně přizná svou chybu. Protože chyby dělají všichni, je to nevyhnutelné. Jak říkává Dušek – dělá vše nejlíp, jak umí… takže dnes to nevyšlo. Jedeme dál.
- Jak teď z této situace ven?
- Dívat se tady a teď. Žít v přítomnosti. Co se stalo – hm, blbý – ale je to minulost. Jak teď z toho ven?
Dobrá autorita také stojí pevně rozkročená za svým názorem a zbytečně neobhajuje to a tamto. (Já to vidím takhle proto a proto. Jak to vidíš ty? Ok, hm, zajímavé,… ale já stejně trvám na…)
Malý tip navíc
Ne a nedaří se vám to? Zkuste “přeprat svou hlavu a své nastavení” – opakujte si afirmace jako:
- Dovoluji sám sobě, aby má síla a moc zářily do světa.
- Má moc a síla září do světa a druzí je přijímají.
Říkejte si afirmace každý den. Upravte si je dle sebe tak, aby vám šly ze srdce v takovém znění, aby to vyjadřovalo vaše přání – co opravdu chcete, aby se stalo. Tak často, až to vaše hlava přijme, že tomu tak je.
