Položte si zásadní otázku: komu se chci vlastně zalíbit/zavděčit?
Proč jednoduše neřekneme, že to nezvládáme, hm? Protože bychom se mohli dozvědět CO? Uvědomujeme si vcelku realisticky, že toho máme moc a nikdo by takovou dardu nezvládl. Ale červík v nás hlodá a bojí se, že by mohl zaznít odsudek: neumíš (s tím) pracovat! Neumíš si to zorganizovat! Prostě selháváš!
Rozdělte si problém na 2 úrovně
Na mentální úrovni si udělejte vnitřní cvičení s heslem: DOVOLÍM SI SELHAT! Často si totiž nedovolíme něco tak obyčejného jako selhání, nezvládneme si připustit chybu… Tak a dost: dovolte si vše! Nebýt dokonalý je normální. Být dokonalý znamená být robot. Být robot znamená nebýt člověk.
Na logické úrovni si udělejte jiné cvičení: Logicky se podívejte na to, zda toho máte opravdu moc, nebo ne a dá se to nějak poladit. Hoďte si na papír, co vše máte dělat. A jaké k tomu máte podmínky (kdo, kdy, kolik…). A z toho si vyberte, co máte dělat jako první. Pokud hoří vše, tak prostě jako první udělejte cokoli ze seznamu – třeba to, do čeho se vám nejvíc chce, nebo naopak to, co chcete mít z krku.
Krutá a úlevná pravda o vlastní (ne)důležitosti
Pravda je, že z hlediska řízení firmy jsou zaměstnanci figurky na šachovnici. A tudíž i vy jste „jen“ figurka. Proto nepřeceňujte sami sebe (svou důležitost a nenahraditelnost), nepřeceňujte ani druhé, okolnosti… Všichni jsme prostě tady a teď na jedné lodi a děláme, co máme. Nic víc, nic míň.
STOP OBHAJOVÁNÍ
Aneb Neskákejte kolegům na špek. Když vám ostatní řeknou, že oni dělají víc faktur, nepanikařte a nesypte si popel na hlavu, neobhajujte v panice to svoje nižší číslo. Zareagujte stoicky a sebevědomě se postavte za sebe: Wow, to je teda číslo… ale obě země mají rozdílnou legislativu a procesy – chcete na to udělat analýzu?
Holt není faktůra jako faktůra…
Když je toho FAKT moc
Někdy je toho prostě moc, vzali jste si toho na sebe moc. A byla to blbost! Ale kdo nedělá chyby, že? Teď to nějak dohrnete, pokud to nemůžete někam předelegovat. Ale od příště myslete na to, ze než přijmete úkol, neodpovídejte hned. Nejprve zjistěte, zda máte čas, všechny zdroje, kompetence apod.
Ale pokud vás načapali (nebo dokonce vy sami sebe!), že jste něco nezvládli nebo nevěděli a teď máte zaděláno na průser, musíte vše spravit nebo dohnat. Tak, pěkně v klidu na tom makejte. Svět se nezboří, bude stát i zítra.
Příklad? Dejme tomu, že jste zapomněli zaplatit fakturu. Ups… Nádech, výdech a vysvětlete, proč k tomu došlo:
Dělám každý den maximum. Tečka. Dělám maximum v rámci pracovního času a svých povinností. Teď a tady. Od té doby, co jsem to zjistil. Dřív jsem to nevěděl, takže za to nenesu odpovědnost. Vím to teď a teď to řeším! A klidně to sdělím celému světu. Nestydím se za to.
Ostuda je neumět přiznat (si) chybu. Ale to se vás netýká, vy to umíte.
„Úspěchu zpravidla dosáhnou ti, kdo předem počítají i s tím, že udělají chybu.“
– Coco Chanel