Cítíte se nanic. Tolik práce a přemýšlení k ničemu. Frustraci byste mohli lahvovat a prodávat ji ve velkém. Už nebudete nic vymýšlet, k čemu taky. Prostě pojedete jen tu vyjetou brázdu jak všichni ostatní kolem…
A nebo se naučíte eliminovat či přímo bránit frustraci ze situací, kdy je váš skvělý nápad / chytrý názor smeten ze stolu. Pochopíte umění prosadit své vize a řešení i přes zdánlivě zavřené dveře. Nikdo vám je totiž otvírat nebude. To musíte vy.
Proč svět automaticky netleská dobrým nápadům?
Povím vám, proč to tak je
Začali jste z bodu O. Makali na tom, vrtali žulové skály, dali tomu vše. A pak přišel den D a vy měli výsledek. Běžíte za šéfem, stavíte jej před hotovu věc (protože lépe to už vymyslet nejde, za to byste dali ruku do táboráku). Čekáte nadšení a ono nepřichází. Váš šéf je totiž právě teď – ve váš slavný den D – ve svém bodě 0. A v té fázi se teprve začínají škrtat první analýzy, třídit myšlenky, brainstormovat. Je prostě jinde než vy. Nepotkáváte se, každý surfujete na jiné vlně.
Nechci vám sahat do svědomí, ale…
A teď se zastavte, zavřete oči a přemýšlejte: co cítíte vy, když na vás někdo vyhukne se svým skvělým (po dlouhém boji vypoceným) konceptem, na který vy ale nejste vůbec připravení? Nereagujete stejně, tedy prostě mu nesmetete tu jeho great ideu ze stolu? Případně dokonce za “přátelského” komentáře – prosím tě, co je to za blbost?! Nemáte na to v té chvíli myšlenky a tohle je jen obrana vaší hlavy před zahlcením…
Tipy, CO S TÍM
Tak, je to tady, den D: jste domluveni se šéfem na schůzce, abyste mu představili návrh, o kterém už v zásadě ví předem. V ideální verzi jej vlastně už hodně, ale hodně chce. ☺
Chce to prostě trochu trpělivosti. Bůh taky stvořil svět za šest dní a ne hned během pondělí. A jak kdysi podmanivým chraplákem pronesl Karel Roden v jedné reklamě “Život je hra o žetony.” Nevzdávejte své dobré myšlenky, hrejte (si).
Potřebujete s prosazováním sebe a svých myšlenek trochu helfnout?
