Jak se významně posunout v životě díky uznání předků + Tip jak se s nimi propojit

Věděli jste, že má na nás a náš život vliv až 7 generací nazpět? Uznání předků má zásadní vliv na to, jak v životě (ne)prosperujeme.

Náš vztah s předky, naším rodem a minulostí (i tou pradávnou, kterou si nemůžeme pamatovat) je zásadní. Pokud neustále bojujeme sami se sebou, chceme se někam posunout, toužíme po tom, aby nám šly věci jednodušeji, tj. ne tak moc na sílu… a přesto máme pocit, že ať děláme, co děláme, „skály lámeme“ a stále nic – pak rozhodně stojí za to podívat se na svůj postoj nejen ke své nejbližší rodině, ale i dále ke svým předkům.

Proč poznat své předky?

Všechny tradice – řekla bych i veškerá náboženství, všechny zvyky celého lidstva napříč kontinenty a časem – uznávají své předky. Najdeme to v mnoha zvycích, ať se jedná o dušičky, nebo Soul’s day… cokoliv. 

Šamani a indiáni se na nás Evropany dívají trochu s „lítostí“. Jak můžeme prosperovat v životě, když neznáme pořádně svůj rod? Známe jen rodiče (většinou) a prarodiče (ano, nukleární typ rodiny je posledních 50 let k naší škodě značně rozšířen), možná ještě praprarodiče a dál už vládne prázdnota a otazníky. 

Přitom na náš život, který žijeme teď a tady, má vliv až 7 generací nazpět a pravděpodobně i víc. Nejde jen o transfer genů (fyzické tělo), ale také o energetické dědictví. Proto je důležité být se svými předky a svou rodovou linií v souladu. I když je neznáme, i když možná o nich nic nevíme. Ale přesto… jsou v nás. Navždy.

My jsme oni! Oni se v nás spojují, my navazujeme na jejich osudy. Na to, co odžili, na to, co pro nás vybudovali, na jejich šťastné osudy i nešťastné, na jejich omyly a úspěchy. Na vše. 

Patříme k nim! I když se vám to nemusí líbit, je to tak. Obzvlášť pokud máte výhrady třeba jen k jednomu členu rodu, je třeba to zpracovat a dědictví předků neodmítat.

Pak máte šanci se ve svém životě posunout dál a nebojovat pořád dokola sám se sebou i s celým světem. Možná, že toto byl osud vašich předků, ale rozhodně to nemusí být váš.

Tip, jak se opět propojit se svými předky

Je to příjemně jednoduchý návod, takhle to dělám já. Můžeš zkusit najít svůj způsob, který vyhovuje tobě. Já jsem se rituál naučila díky různým českým zvykům (dušičky, pálení čarodějnic…), od šamanů a taky díky konstelačnímu výcviku. Vše má smysl, každý odkaz. V těchto vzkazech z minulosti je velká moudrost.

Postup krok po kroku:

• Najdi si místo (doma nebo venku), kam budeš za svými předky chodívat. Místo, které ti bude připomínat, kam patříš. Místo, odkud můžeš čerpat podporu předků, sílu a moudrost. Toto místo může být např. koutek s poličkou nebo stinné místo pod oblíbeným stromem.
• Udělej si tam „oltář“. Tzn. dej důraz na vybrané místo důraz. Vždy když kolem něj projdeš, budeš vědět, že je to tvé „rituální místo.“ Nějak si prostor vyzdob. Fotka předků, obrázek, který reprezentuje všechny předky, tvůj rod, váza, kamínky, svíčka, květina… co máš rád.
• Na tomto místě se posaď a promluv si se svými předky, i když je všechny neznáš. Můžeš je oslovit hromadně nebo postupně po jednotlivých členech, na jaké si vzpomeneš. Co je významné? Řekni jim něco ve smyslu: „Moji milí předci, děkuji za vše, za váš život, za vše, co jste vykonali. Možná, že neznám všechny vaše příběhy, ale vím, že vaše osudy byly veliké. Prožili jste mnohé, vy všichni. Vy všichni bez rozdílu (i ty které neznám) patříte ke mně a já na vás nezapomenu. Já patřím k vám. S úctou a pokorou k vám a vašim osudům vám vracím vaše chyby a omyly, které nepatří ke mně a žádám vás o podporu a sílu na své životní cestě. Budu žít i za vás, jak nejlépe dovedu.“
• Hodí se na tyto promluvy zapálit svíčku, přinést květinu do vázy. Dáváte tím najevo svou úctu, pokoru a vážnost situace. Je to vážné, je to posvátné. Zaslouží si to vaši úctu. Když projevujete úctu předkům, projevujete ji i sobě.
• Důležitá poznámka: k tobě do rodu patří všichni – i ti, o kterých „se nemluví“. Zrádci, násilníci… ano, i ti. Mají též své místo a je třeba (a dokonce nutné) je přijmout, vidět je a uznat. Patří k tobě! Neposuzuj nikoho, nejsi soudce. Když je soudíš, soudíš sebe. Proč? Každý má nebo měl ke svému činu důvod, ten svůj. Nehodnoť to. Přijmi to, že TAK TO PROSTĚ JE/BYLO.

Tohle věděl už Limonádový Joe: „Bídák nebo hrdina, vždyť jsme jedna rodina.“

• Opakovaně se ke svému oltáři vracej, nos květiny, kamínky, zapaluj svíčku nebo setři prach. Připomínej si je. Kdykoliv budeš potřebovat, můžeš si za nimi přijít promluvit, meditovat.

Když nebudeš bojovat sám se sebou a s celým světem (protože byl k tobě taaak nespravedlivý) a uznáš vše, co bylo, ať to bylo jakkoliv, dáš svým předkům (všem!) místo ve svém životě, získáš tím klid a sílu. Můžeš se o ně opřít a nemusíš už bojovat, můžeš začít žít. Přepisovat svůj příběh bez oběti nebo hrdinských skutků, prostě (jen) žít. ☺

Uvidíš, něco se začne dít. Vnitřní pohyb vpřed… To je úžasné!
Dopřejte si zdravý luxus být sami sebou – jedině tak objevíte cestu ke svému životu a cíli. Dokážete víc, než si myslíte. Stačí spojit rozum a duši dohromady. Chcete aktuální situaci využít pro osobní růst? Ráda vás provedu.