Použij tuhle zásadní informaci – a pozitivně ovlivníš svůj úspěch v podnikání

Kde začíná náš úspěch? Začíná u naší matky a porodu. Zní to praštěně? A přesto, porod a následný vztah k matce ovlivňují naše pozdější úspěchy v práci a životě vůbec.

Naším prvním úspěchem – a tudíž zásadním vlivem na další úspěchy – byl samotný porod. Přišel s tím Bert Hellinger, zakladatel konstelační práce (více v jeho knize Pravidla úspěchu). Je to tak geniální a pravdivé, že se o to s vámi prostě musím podělit. Tyto poznatky kromě toho, že je zkouším na sobě, aplikuji ve své terapeutické práci s klienty a řeknu vám, funguje to!

Jak je to s tím porodem a úspěchem?

V rámci konstelací pracujeme s pohyby, s dokončenými a nedokončenými, se všemi událostmi, jaké na nás měly vliv. Od početí (dokonce i před ním). 

Náš první a rozhodující úspěch byl náš porod. Poprvé jsme museli prokázat svou schopnost prosadit se. Tento úspěch působí dál po celý život. Někdo přišel na svět sám, rychle. Někdo složitěji, jiný s pomocí nebo císařským řezem. Po porodu byl někdo odloučený od své matky atd. Tyto události mají vliv na to, jak se cítíme a jaký máme emocionální postoj k životu. Bylo to těžké? Cítili jsme se odloučeni, sami?

Zkrátka vzniklo nějaké trauma, které může být překonáno jen tam, kde začalo. Jinak si to dost pravděpodobně neustále neseme v sobě dál a prolíná se to se vším v našem životě.

Další rozhodující událostí a dalším úspěchem je pohyb směrem k matce coby našemu protějšku, která přiloží k prsu a živí. Skrze její mléko přijímáme život mimo ni. 

Co tedy znamená úspěch a co nás připravuje na pozdější úspěchy v práci i životě?

Přijmout matku jako zdroj našeho života se vším, co nám od ní plyne. S ní přijímáme svůj život. Přijímáme ho tak, jak přijímáme ji. Později se v životě ukazuje, komu se podařilo přijmout svou matku plně tímto způsobem – je úspěšný a šťastný. Jakou kdo má radost ze své matky, takovou má radost ze života a z práce. Kdo má výhrady ke své matce, má také výhrady k životu a štěstí.

Kde začíná náš úspěch? Začíná u naší matky. I když se nám to nemusí líbit. Obzvlášť, pokud máme výhrady. Přijetí matky (pohybu ke své matce) brání u mnoha lidí nějaká raná zkušenost, typicky příliš časté odloučení od ní. Příklad: Když byl někdo často nebo dlouho v nemocnici jako maličký, nebo když se máma musela dlouho léčit a nebyla dlouho doma, nastalo odloučení. To může mít za následek hlubokou změnu v našem pozdějším chování.

Bolest a odloučení, naše bezmoc bez ní, že k ní nemůžeme jít, když ji právě potřebujeme, nás vede k vnitřnímu rozhodnutí: „Vzdávám se ji.“ „Zůstanu sám.“ „Zachovám si od ní odstup.“

Když pak může dítě zpět k matce, často se jí vyhýbá, např. brání se jejím dotekům, uzavírá se před ní a její láskou.

Jaké to má následky dál? Když se tyto děti později chtějí k někomu přiblížit, např.ke svému partnerovi, připomene jim jejich tělo trauma z odloučení a oni se ve svém pohybu směrem k partnerovi zastaví. Jejich reakce může být: Místo aby šli k partnerovi, čekají, že on půjde k nim. Když se pak opravdu přiblíží, jeho blízkost často nevydrží. Tím pádem ho odmítají, místo aby jej šťastně přijali. Trpí tím, ale přesto se mu dokážou otevřít jen váhavě.

Podobné je to následně i se vztahem k jejich vlastnímu dítěti a následně i k životu. Jak přijímáme život? 

Obecně lze říci, že téměř za každým traumatem se skrývá situace, kdy nebylo možno uskutečnit pohyb, který by býval nutný, takže jsme v něm ustrnuli a jsme i dnes jako ochromení. 

Jak se trauma uvolní? 

Uvolní se v našich pocitech a vzpomínce tehdy, když se navzdory celému svému strachu vrátíme do původní situace a onen pohyb, který byl tenkrát přerušen (nebo mu bylo bráněno) dokončíme.

Pohyb k matce, který byl brzy přerušen, se později projevuje jako neviditelná překážka úspěchu v naší práci a podnikání. I zde (jako u matky) jde o to, abychom se vydali směrem k úspěchu, místo abychom čekali, že dojde on k nám!

Příklad: Pokud čekáme na zvýšení platu, aniž bychom předtím podali odpovídající výkon, když předsouváme jiné, místo abychom se pustili do díla, nebo když se spíš stáhneme, než bychom šli vstříc někomu nebo nějaké práci. Každý úspěch má tvář naší matky.

Osobní poznámka a hádanka: Já to mám tak, že čekám, až si mě někdo všimne. Takže jaké trauma si nesu já? ☺

A co teď s tím

Cvičení na přijetí matky – dokončit pohyb ke své matce. 

Jak na to:

• Posaď se na židli, hluboce a pomalu se nadechni nosem a pomalu vydechni ústy, zavři oči. Alespoň 3x. 
• Ruce si polož na stehna, dlaněmi nahoru.
• Pomalu natahuj ruce stále víc před sebe jakoby k někomu. Stále seď vzpřímeně, vnímej, jak se tvá páteř napřimuje, čím víc natahuješ paže dopředu. V naší představě je natahuješ ke své matce.
• Když jsi v této pozici, začni si uvědomovat, kolika různými způsoby jsme se v našem životě od ostatních odvraceli, místo abychom jim byli nakloněni.
• Zůstávej v této pozici, i když je to třeba obtížné. Měj stále vzpřímená záda a pohybuj se pažemi vpřed.
• Pomalu otevři oči, aniž by ses pohnul, ber na vědomí své okolí jako celek a jako celku mu buď nakloněn (vpřed, nalevo, napravo, dokonce i dozadu), ale nakloněn.
• Otevři své uši a buď připraven uslyšet cokoliv, co ti ostatní sdělují.
• Zažívej sebe ve spojení s nimi i svou matkou a s mnoha jinými lidmi – zkus si to užít ve spojení s nimi v důvěře a lásce.
• Opět se 3x nadechni a vydechni. Dál ještě chvíli seď a zkus si teď uvědomit spojení, jaká vznikla, energii kolem tebe. Stále buď mírně předkloněný vpřed (to je ten pohyb vpřed).
• Pokud chceš, ale nemusíš, můžeš vstát ze židle a udělat pohyb, kroky směrem dopředu – do společnosti a představit si, že máš podporu své matky za sebou.

Co se teď stane s tvým úspěchem? Nechá na sebe ještě čekat? Co se stane s tvou radostí a štěstím? I ono se k tobě obrátí a bude ti nakloněno jako tvá máma.

Dopřejte si zdravý luxus být sami sebou – jedině tak objevíte cestu ke svému životu a cíli. Dokážete víc, než si myslíte. Stačí spojit rozum a duši dohromady. Chcete aktuální situaci využít pro osobní růst? Ráda vás provedu.