Přebíráte v debatách zodpovědnost za druhé?

Během rozhovoru se rozhostí trapné ticho, všichni se ošívají. Zachraňujete situaci, mozek vám jeden na nejvyšší obrátky, srdnatě nastupujete s komentářem… Uf, zlití potem jste až na trenkách. Nebo debata stojí už od startu, cílová páska v nedohlednu. Motáte se v kruhu, lidi se navzájem osočují, hledají viníka. Místo koncentrace na cíl odbíhají od tématu… Ale vy se potřebujete posunout v debatě dál a k něčemu dospět!

Proč to tak je a jak protistranou pohnout?

Jaké je to kouzlo? Existuje vůbec?

• Neřešte, proč tomu tak je. Prostě je to fakt.
• Soustřeďte se místo toho na to, jak debatu odstartovat a posunout dál.

Tipy, pokud chcete mít poslední slovo (aniž by to ostatní postřehli):

Používejte záchytné věty na vrácení hovoru k tématu. Vytvořte si takový soukromý arzenál slovního střeliva a adekvátně dle situace vyrukujte s potřebnou ráží. Např.:

• Trapné ticho by se dalo krájet? Ukončete ho: „Napadá tě k tomu tématu ještě něco nebo to můžeme uzavřít?“
• Když se hledá viník a ne řešení: „Poslyšte, motáme se v kruhu jak špína v kýblu, pojďme se zaměřit na řešení. Na cíl. Co teď udělat jako první?“
• Můj soukromý (a absolutní) bestseller pro situace, kdy něco nikam nevede – udělám naprosto nečekanou odbočku v debatě a zeptám se na nějakou „blbost“ typu: „Máš zaručený tip na skvělý cheescake?“ nebo „Vážení, kde se tady dá pořídit spolehlivé elektrokolo?“ Prostě cokoliv mimo mísu. Klidně ať je to střelené. Pomáhá to!
• A jak nastane změna energie v hovoru, nedávám šanci, rychle toho využívám a chopím se kormidla: “To bylo moc hezké. Já teď ale chci řešit TOHLE a vidím to TAKHLE…“ Nebo pokud využijete předchozí bod a hodíte do placu nějaký úlet a podaří se vám tím rozstřelit protistraně její téma, šup ke svému tématu: „A co jsem to vlastně chtěl… aaa, už vím, musíme dořešit tohle…“
• A také se chytám „lechtacího“ místa v debatě. To je místa, kde cítím šanci na něco pozitivního: „V tomto s tebou souhlasím…“ nebo „To je ale zajímavý pohled, líbí se mi.“ nebo „Wow, tak tohle jste vymyslel báječně!“
• Vážné věci sdělujte vážně (i šéfovi). Co si můžete dovolit podat odlehčeně, s chutí odlehčeně světu sdělte. Na vážné téma ale buďte vážní. Neshazujte zbytečně svou hodnotu, ani hodnotu tématu.

Bonusovka na závěr:

INFORMUJTE A SDĚLUJTE SVÉ STANOVISKO. Je-li žádoucí! Jinak ne. NEOBHAJUJTE SE. Nikdy. To je extra důležité. Už jsme dospělí, ne nejisté děti. ☺ Cítíte ten rozdíl mezi vysvětlit, jak jsem k tomu došel, versus obhájit, jak jsem k tomu došel? Vysvětlujte, neobhajujte…