
Jak se cítí lidé vystavení mikromanagementu svého bosse? A jak se cítí samotný šéf vyznávající mikromanagement? Jak mu je, když hlídá každé nadechnutí lidí ve svém týmu… Hlavu má na prasknutí, tak se cítí. Žije v pocitu, že na všechno je sám, všechno aby hlídal jak sup. Jenže lidem pod ním je taky pěkně pod psa. Nebo jako děcku ve školce s nulovou zodpovědností. Takto se pracovat nedá!
Nic moc, co? Že nevíte, co to je, že vás se to netýká? No, tak čtěte. Možná se v tom najdete.
Hlídáte pečlivě úkoly v detailech, hodně věcí kontrolujete (no, vlastně všechny). Máte pocit, že vám praskne hlava. Na všechno jste sami. Nikdo to za vás neudělá… Neudělá?! A na co tedy máte celý tým lidí?
A nebo máte neochvějný pocit, že musíte hlídat vše, protože když se něco zvrtne, jak bude vypadat váš tým před ostatními! A hlavně – jak pak budete vypadat vy, že? Jako výstavní neschopná nula. A to pěkně děkujete, to nechcete. Na to jste (se) příliš dřeli! A tak kontrolujete a hlídáte a radíte a děláte za ně.
Jedním slovem? Děsně. Šéf vás pořád kontroluje. Jako joo, je hodnej, to jo, ale nevěří vám. Si připadáte jako blbec nebo děcko ve školce, co si ani neumí zavázat tkaničky na bačkůrkách. Moc se vám nechce si s tím lámat hlavu. Taky kdo vám s tím pomůže. Váš šéf, takovej dobrák. Ještě že to za vás udělá… no, když se mu chce! ☺
Před dovolenou a můj návrat po ní