Pojem feedback je ve slovníku základních slov každého korporátu od New Yorku po Brno. Zpětnou vazbu ale potřebujete říct tu a tam třeba i partnerovi nebo ratolestem doma. Často je to něco ne zrovna příjemného. Dumáme, jak to říct a druhého neranit, nenaštvat… Prostě to řekněte normálně.
Není třeba to zbytečně hrotit a dělat z toho vědu. Jako jeden veledůležitě se tvářící pán v televizi, který mluvil dokonce o zpětném feedbacku. No, aspoň pobavil.
My tomu říkejme obyčejně – třeba jak říkat druhým chválu ale i to, co je nepříjemné.
Jak na feedback
Zásadně vám pomůže rozdělit si problém na 2 složky:
- Racio (rozum, logika)
- Mentální nastavení (strachy, obavy, emoce)
A obojí následně řešte separátně. Ono se to pak samo zcela organicky propojí!
Složka RACIO:
Než se do toho pustíte, ujasněte si: Co chci říct a proč = účel sdělení, čeho chci dosáhnout? Co se má stát? Říkám pouze nahlas svou svatou pravdu? Nebo chci, aby se opravdu něco stalo, změnilo? Tohle si musíte jasně formulovat. Použít tvrdá data a fakta. Namyslet si to, co po druhých pak chcete, aby udělali/změnili.
Složka MENTÁLNÍ NASTAVENÍ:
Mentální nastavení, to jsou naše vnitřní strachy, obavy, emoce. Uvědomte si, proč je vám nepříjemné říct to, co chcete – normálně bez vytáček. Kdybyste to řekli úplně obyčejně „jak vám zobák narost“ – co by se mohlo stát? Zhroutí se ten druhý? Ublížíte mu tím? Nebo sobě? Narušíte tím nevratně vaše vztahy? Čeho se na tom doopravdy bojíte?
A až máte tyto strachy a obavy zformulované, přemýšlejte: Jak moc je reálné, že se obava naplní? Proč by se to mělo stát? Jak víte, že se to stane, když se to ještě nestalo, ha?! A hledejte způsob, jak ošetřit rizika, která by se mohla stát. Nebo jak je zmírnit.
Nezapomínejme na to, že když druhým říkáme, jak něco vidíme my… oni zase řeknou, jak to vidí oni. Fair enough. Přijměte i názory druhých, i když s nimi třeba nesouhlasíte.
Nemusíte souhlasit – každý máme nárok na svůj pohled. Ale je namístě přijmout právo druhého na opačný postoj. Nevěřili byste, kolik lidí s tím má problém…
Zpětná vazba ve 3 krocích
Kdybych to měla zjednodušit na dřeň, tak si poskytnutí feedbacku můžete rozdělit na 3 kroky. Když absolvujete ve správném pořadí všechny tři, podaří se vám dát zpětnou vazbu komukoli – od hodného šéfa po zlého souseda.
- Popsat: co se děje a kvantifikovat – DATA. Ale např. závěr „je toho moooc“ nejsou FAKTA. Čeho přesně je moc? A proč je toho moc, jak k tomu došlo/dochází?
- Proč to vlastně sdělujete? Říkáte to, protože po ní/něm chcete tohle. A aby se změnilo tamto.
- Jak se z toho poučit? Popřípadě hledáte nějaké východisko na příště?
Příklady táhnou – aneb Jak třeba podřízenému říct, že vlastně moc nedělá?
Možná nemáte nervy nebo žaludek na to mu na férovku říct, že sice sedí v kanclu od rána do večera… jenže taky půlku dne z toho sjíždí videa na Youtube.
Jak jsme to probrali na začátku: rozdělte si problém na 2 složky – racio (data/fakta) a mentalitu (strachy/obavy).
Zvažujete, proč mu to říct/neříct? Bojíte se toho, jak se s ním budete dohadovat, kolegové to uslyší, budete kvůli tomu vypadat jako nelida, následovat bude nepohoda, naruší se vaše vztahy, prostě kolem a kolem to bude nepříjemná záležitost… Dobrá, ale také si racionálně uvědomte fakta, která vidíte den co den. A těm věřte, protože vaše smysly vás přece neklamou!
Tip
Použijte to, oč se můžete opřít, tj. fakta:
- Co říct: Ano, vidím, že tu býváš dlouho (to jsou tvrdá data). Ale taky jsem si všiml, že…
- Jak hodnotit: Hodnotím na základě toho, co vidím – protože to jsou fakta. Možná je to nepříjemné, ale takhle to vidím.
Pomohou vám tyto podobné (modelové) věty, které si nacvičte předem a mějte je vždy ve svém arzenálu připravené k použití:
- Já tě žádám o tohle xxx.
- Já na tom trvám.
Jak takové věty dostat do života? Prostě si ten rozhovor natrénujte. Představte si, jak to už v reálu protistraně říkáte. Jaký u toho nasadíte tón. Zkuste si říct nahlas modelovou větu.
Dávat lidem kolem sebe poctivou zpětnou vazbu pomůže nejen vám, ale i jim. Jak si to párkrát zkusíte, uvidíte – postupně se při tom začnete cítit přirozeně!