Příběh dvou hrdinů
Je extrémně těžké v pozici důležitého vedoucího v důležité firmě zjistit, že to, co opravdu chcete, je vlastní hudební projekt. A stejně tak náročné zjištění je to pro truhláře, když se cítí mnohem víc sám sebou při extrémním cestování na kole za pár peněz po Kazachstánu a spol. Jak to sakra udělat, aby si člověk “směl” jít za svým snem, aniž by ze sebe udělal blázna, co zahodil slibnou “zodpovědnou” kariéru a šel stavět vzdušné zámky…
Oba “snílci” sice toužili po naprosto jiné profesní cestě, oba příběhy přesto spojovaly překážky, které jim pořád dokola podkopávaly odvahu:
- Chci si uskutečnit (i prostřednictvím práce) svůj sen, ale bojím se.
- Koníčkem se přece nemůžu uživit – i když mě to baví jako nic jiného.
- Naučili mě, že nejdřív povinnosti, až potom zábava. Nemůžu být nezodpovědný!
- Když opustím svou rozjetou kariéru a nevyjde to, co ze mě bude? Pro všechny budu lůzr…
V situaci, kdy vás od “nového” pořád zpět stahuje “staré”, může pomoci objektivní pohled kouče.
V případě těchto dvou hrdinů pomohlo během koučinku zapracovat na:
Výsledek: Oba hrdinové našeho příběhu se vydali za voláním svého srdce. Člověk nemusí hned udělat za dosavadním životem ostrý řez a spálit všechny mosty – ze začátku se např. nabízelo zůstat na 50% ve “staré” práci (zajistit si tak finance) a ve zbytku času rozjíždět postupně “novou” kariéru. Nikdo totiž nestanovil zákon, že nemůžete částečně pracovat jako truhlář a částečně jako profi sportovní poradce a průvodce po divokých zemích!
Jejich projekty jsou stále úspěšnější a je velmi reálná šance, že se svým “snem” v budoucnu bezproblémově uživí. A(le) hlavně, jsou happy! A jejich sebevědomí je tam, kde má být.
