Jít za svým snem není cesta za fatamorgánou!

Tohle je článek o odvaze. Nejen o odvaze jít za svým (pracovním) snem, ale taky o odvaze věřit si. Svým schopnostem, své vnitřní síle. Znám velmi odvážné lidi a setkávám se s nimi i při koučinku. Tohle je sen dvou z nich: vysokého manažera z korporátu a šikovného truhláře z dílny.

Příběh dvou hrdinů

Je extrémně těžké v pozici důležitého vedoucího v důležité firmě zjistit, že to, co opravdu chcete, je vlastní hudební projekt. A stejně tak náročné zjištění je to pro truhláře, když se cítí mnohem víc sám sebou při extrémním cestování na kole za pár peněz po Kazachstánu a spol. Jak to sakra udělat, aby si člověk “směl” jít za svým snem, aniž by ze sebe udělal blázna, co zahodil slibnou “zodpovědnou” kariéru a šel stavět vzdušné zámky…

Oba “snílci” sice toužili po naprosto jiné profesní cestě, oba příběhy přesto spojovaly překážky, které jim pořád dokola podkopávaly odvahu:

• Chci si uskutečnit (i prostřednictvím práce) svůj sen, ale bojím se.
• Koníčkem se přece nemůžu uživit – i když mě to baví jako nic jiného.
• Naučili mě, že nejdřív povinnosti, až potom zábava. Nemůžu být nezodpovědný!
• Když opustím svou rozjetou kariéru a nevyjde to, co ze mě bude? Pro všechny budu lůzr…

V situaci, kdy vás od “nového” pořád zpět stahuje “staré”, může pomoci objektivní pohled kouče.

V případě těchto dvou hrdinů pomohlo během koučinku zapracovat na:

Výsledek: Oba hrdinové našeho příběhu se vydali za voláním svého srdce. Člověk nemusí hned udělat za dosavadním životem ostrý řez a spálit všechny mosty – ze začátku se např. nabízelo zůstat na 50% ve “staré” práci (zajistit si tak finance) a ve zbytku času rozjíždět postupně “novou” kariéru. Nikdo totiž nestanovil zákon, že nemůžete částečně pracovat jako truhlář a částečně jako profi sportovní poradce a průvodce po divokých zemích!

Jejich projekty jsou stále úspěšnější a je velmi reálná šance, že se svým “snem” v budoucnu  bezproblémově uživí. A(le) hlavně, jsou happy! A jejich sebevědomí je tam, kde má být.