Co říct dětem, když udělají chybu? A co říct sobě?

Co řeknete svým dětem, když udělají chybu? A co řeknete sobě, když se vám podaří nějaký obzvlášť vypečený kiks? A k čemu to všechno, proč to vůbec řešit?

Nejdřív si vlastně ujasněme, co to chyba je. Záměrně neděláme věci špatně. Děláme vše, jak nejlépe umíme v daný moment. Druhý den třeba určitou věc uděláme jinak (lépe nebo hůř) – to proto, že druhý den jsme v jiné situaci. Nové informace, jiná energie, atmosféra, rozpoložení člověka, jiní účastníci situace…

Úspěšní chybují

Chyba je velice důležitá informace a upřímně, nezištně nám slouží. Posouvá nás vpřed – tedy když to tak bereme, když chybu bereme jako cestu a ne jako pád a selhání.
Úspěšní lidé berou chyby jako fakt. No a co, nejde o život, ani o zdravou ledvinu. Spadnou, vstanou a jdou dál. Nesetrvávají na místě s vnitřní mantrou “já jsem takový chudák/blbec/jelito”. Jako ve sportu – pamatujete si ještě, jak jste se jako děti chtěli naučit třeba šipku nebo salto do vody? Kolikrát vaše břicho nebo záda čelily bolestivému “placáku”, přitom dnes metáte luxusní šipky (salta) a užíváte si obdivné pohledy diváků a svých potomků…

Buďte na sebe hodní, buďte upřímní.
A posunete se raketově vpřed.

Každý přijímá a “čte” chyby jinak – bohužel. Pokud bereme chyby fatálně, proč vlastně? Jaký je za tím osobní myšlenkový vzorec? Můžeme dělat chyby? Nebo spíš ne… protože pokud nebudete dokonalí, budete lůzři? Možná vám po každé chybě v hlavě cvakne kazeta s páskou, z níž vám znechucený hlas recituje litanii “a co tomu řekne partner/ka, rodiče, děti, kolegové, šéf”. Ale i oni všichni za sebe dělají chyby! Chyby dělají všichni bez výjimky, i ti nejlepší a nejúspěšnější. Úspěšní lidé se zdravým sebevědomím se od těch neúspěšných s chabou sebejistotou liší “jen” tím, že umějí pracovat s chybou.

Jediným soudcem jsme totiž ve výsledku vždy jen my sami sobě. A proto se neporovnávejme s okolím, každý má jiný příběh. Dovolte si chybovat. No a co? Když vaše milované dítě udělá chybu, co mu řeknete? Co už, stalo se, neboj, já tě stejně miluju… za všech okolností! A příště se ti (ta písemka z matiky, backflip na parkouru, klavírní vystoupení) povede. Obdivuji tě za to, že to pořád zkoušíš a nevzdáváš se, že pořád hledáš svou cestu! Jako já a táta/máma.

Máte problém odpouštět si chyby? Naučte se je využívat ve svůj prospěch!