
Toužíme být šťastní a úspěšní. Jako malí jsme takoví byli. Nevěříte? Zkuste si vybavit pocity z dětství. Konkrétní vzpomínky překryl závoj zapomnění, ale pocity si lidé často dokážou vybavit v ryzí čistotě. Zkuste to.
Jako pětiletí jsme byli šťastní a úspěšní. Na hřišti s ostatními raubíři, ve vytahaných tričkách. Šťastní z právě probíhající honičky, s pocitem úspěchu, jak pěkně se nám povedlo najít úkryt při hře na schovku. Jako velcí jsme to mnozí zapomněli. Proč tohle všechno?
Malé děti dělají všechno se zápalem, průběžně pobývají ve „flow“. FLOW, ten úžasný stav, kdy jste do nějaké činnosti tak ponořeni, že nic se nezdá tak důležité, abyste kvůli tomu museli přestat. Nic vás neštve, protože si děláte, co vás baví, v čem jste (nebo se cítíte) dobří. Vaše tělo i duše si pěkně jede to svoje. Prckové tohle dělají zcela přirozeně. Nepochybují o tom, co chtějí dělat. Nepochybují o tom, jestli to můžou dělat. Prostě dělají to, co v ten daný moment potřebují a chtějí. Berou to vážně. Nepřestávají, dokud si to „nesplní“ nebo dokud je někdo nevyruší.
Postupem času děti stále častěji slyší: „teď to nedělej, není na to čas… můžeš, teprve až si splníš své povinnosti“ nebo „tak tohle ti zrovna moc nejde…“ „je to nesmysl, jak jsi na to proboha přišel…“ Každý si doplňte, co říkali v dětství a dospívání vám – určitě si ty věty vybavíte pěkně doslovně, v plném znění i s titulky a filmovou hudbou.
A tak se stane, že kouzlo transu mizí. Až nakonec zapomeneme, co nás vlastně bavilo. A nebo si to ještě pamatujeme, ale netroufáme si na to, protože „je to celé nesmysl“ a taky “vám to přece moc nejde” a hlavně “na to teď není ten vhodný čas”.
Hledejte odpovědi sami u sebe. A když vám to nepůjde, obraťte se na někoho, kdo vám pomůže. Buďte zase autentičtí. Jste to pořád vy! Jen se musíte znovu objevit. Prostě jen dělejte to, co chcete. Nebuďte kopie.