Pochvalte se, oceňte se. Nikdo jiný to za vás neudělá.

Helena Macková - Pochvalte se, oceňte se

Jak moc si sami sebe vážíte? Pro to, jací jste, co vše děláte a zvládáte? Udělejte si malé cvičení na velké zvýšení své sebe-hodnoty.

Co vysíláme do vesmíru

Velmi často od druhých (nejen na koučinku) slýchávám stesky jako: „V práci mě adekvátně neoceňují za to, co všechno dělám. Makám, hrkám přesčasy – nikdo to nevidí! A ke všemu povýšili místo mě toho trapnýho Hujera, co jen podlejzá a nic pořádně neumí…“ Nebo „Doma se tak snažím, aby byla pohoda, uklízím, nakupuji, všichni jsou vyžehlení… a nikdo si toho ani nevšimne. Nepoděkuje. A ještě jsou nafučení, když po nich chci jednou za týden to málo…“

Ano, tohle se děje a na všech frontách – v práci i doma. Ale proč? Naše okolí a jednání druhých vůči nám je věrný odraz naší mysli. Odraz toho, co vyzařujeme. Vyzařujeme navenek to, co si myslíme. Naše přesvědčení jak na úrovni vědomí, tak dokonce i podvědomí. POŘÁD vysíláme signály do světa. I ty, které si neuvědomujeme.

Někdy nám naše podvědomí škodí, protože vysíláme do světa své obavy a strachy, aniž bychom vědomě chtěli. Aniž bychom si to vůbec uvědomovali.

S oceněním od druhých to souvisí takto: Když si sami o sobě myslíme, že to, co děláme, např.
? není tak moc důležité
? není ničím výjimečné
? vlastně nic moc neumím
? nestojí to pořádně za povšimnutí
? druhý to jistě udělá lépe
? zase si nevšimnou, co jsem uděl/a
? nikdo mi JAKO VŽDY nepoděkuje
? a pokračujte – dopište si své vlastní bloky

Jak nás může někdo ocenit, když TOHLE je naše mínění o nás samotných? Nic moc, že? A uznání od druhého nemůže přijít, když neuznáváme sebe ani my sami, nevážíme si sebe.

Jak jsme k tomu vůbec přišli?

Tento způsob myšlení a úvah jsme získali během života. Každá věta, kterou jsme slyšeli od autorit typu rodič/učitel, se nám vryla do paměti. Věty typu „Nedělej to, nebo to rozliješ… zase jsi to zkazil/a! Nikdy nic neuděláš pořádně. Podívej na Toníka, jak je šikovný…“

Na každého z nás zapůsobilo takové posuzování a odsudky jiným způsobem. Ten jsme si uložili v hlavě a podle těchto schémat pak jednáme. Nezoufejte, jde to změnit!

Malé cvičení na velké zvýšení své sebe-hodnoty:

1) ? Podívejte se na celý svůj život, od narození doteď: Co vše jste zvládli a překonali. Co umíte. A rozhodně nejde o Pulizerovy nebo Nobelovy ceny. Např. naučili jste se plavat, řídit auto, složili maturitu, v práci zvládli první výpověď, ustáli náročné konflikty s druhými, porodili dítě… Je toho tolik, co jste dokázali! Tohle všechno vy umíte. A kdykoliv budete potřebovat, tyto své super schopnosti použijete. Tohle se neztratí, je to ve vás.

2) ? Napište si všechny své plusy: co se vám na sobě líbí, za co se oceňujete. Co umíte, co vám jde… kruci, je toho dost, že?

3) ? To, co jste si zapsali, si znovu projděte. A znovu a zas. Nechte to na sebe působit. Uvědomte si svou sílu a jedinečnost. Tohle jste vy!

4) ? Vyšší level: podívejte se na své nedokonalosti, pěkně z očí do očí. A přijměte je. Tohle jste taky vy. I díky těmto nedostatkům jste tak jedineční a odlišní.

Tohle cvičení si dělejte často, ideálně každý den nebo obden… tak dlouho, než vaše hlava plně přijme fakt, že „vy za něco stojíte“. A nejen to, jste skvělí! ?

Pochvalte se, oceňte se. Nikdo jiný to za vás neudělá. Tak šup do práce! ?