
Změna práce… Podle čeho a jak se rozhodnout? Znáte to. Dostali jste pracovní nabídku. Nabídku, co se neodmítá. Je to lákavé, polechtalo to vaše ego. Někdo po vás touží. Juchů! Hm. Jenže když ptáčka lapají… známe to. Nechcete sednout na lep. Nechcete si vybrat špatně. Ale co když se taková nabídka už nebude nikdy (jako NIKDY) opakovat?!
Bojíte se, že nastoupíte do firmy plní očekávání – ostatně měníte práci proto, abyste si polepšili. Co když vám tam lidi nebudou sedět, šéf bude totálně jiná krevní skupina nebo se dokonce bude vozit po lidech (včetně vás)? Nebo se v kuloárech šušká, že podnik se bude přesunovat do Rumunska… Jenže co když už se taková nabídka nebude NIKDY opakovat?! Je mnoho „co KDYŽ se stane to a tamto…“ A když to neuděláte, ke změně se neodhodláte, tak si zase říkáte, KDYBYCH si tenkrát já pitomá vzala Pištu Hufnágla, tak jsem dneska úplně jinde.
Také se člověk motá ve svých zodpovědnostech a povinnostech. Jak špína v kýblu po vytření nádražní haly. Ona taková hypotéka s nemilosrdným úrokem jednomu právem zamotá hlavu. A hlavně funguje jako stabilizátor a kotva. Kotva, která vás drží v přístavu, kde se vám už dávno nelíbí a rybina smrdí pořád nesnesitelněji. A platí přímá úměra: čím vyšší hypotéka, tím pevněji vězíte v chapadlech nesvobody.
Jenže co když to v té nové práci bude super? Bezva lidi, chápavý a vstřícný management, senzační projekty, co zažehnou vaši dávno vyhořelou kreativitu. No, ale co když ne… Co dělat, jak rozetnout ten gordický uzel? JAK se rozhodnout!
Je důležité zvažovat všechny aspekty, které máme. To, co nám dává smysl, co nás baví, těší. A také osobní hmotný prospěch a závazky. Ale mince má dvě strany a ty dohromady tvoří minci. Proto neopomínejte ani rub, ani líc. Nedělejte, že ta druhá strana neexistuje.
Se vším se dá něco dělat. A ať je rozhodnutí nakonec jakékoliv, je vaše a vy víte, proč jste se tak rozhodli. Protože děláte VĚDOMÉ volby, nejste loutka. ☺