Co je cílem této osobní mise?
Věnovat se víc tomu, co vás baví a co vám jde. Protože TO má smysl, tohle je užitečné pro vás a ostatně i pro svět. Protože jen v těchto oblastech máte na to dosáhnout nebetyčných vrcholů.
Proč pořád něco lámat přes koleno? Něco, co se dost možná ani zlomit nedá. Proč se učit něco, co vám nejde, a tudíž vás logicky nebaví? Jak můžete učit dítě plavat, když se k smrti bojí vody? Naučí se to, když ho budete násilím držet ve vodě a přesvědčovat ho, ať si vodu užívá, protože voda nadnáší a když nebude nervovat, stačí jen ležet na hladině? Ne, nenaučí. A pokud ano, tak ne dobře a nikdy to nebude jeho oblíbený sport! Možná by totiž raději máchal raketou… A máchal by vášnivě a máchal by dobře.
A na chlup stejné to je, jste-li vedoucí týmu a chcete své lidi posouvat vpřed.
Proč má smysl se zaměřovat především na to, co člověku jde?
Proč posilovat to dobré a IGNOROVAT, co mi nejde? Říkáte: blbost, jak se takhle jako posunu, když v kurzu je teď zrovna to, co mi nejde! Musím dohnat konkurenci! Když nepůjdu přes překážky, bude ze mě slaboch. Když nemůžeš, přidej víc!
A blablabla.
PROSÍM, už jednou provždy zapomeňte na to, že si musíme imrvére vybírat jen ty nejsložitější cesty. A jestli to tak děláte, gratuluji, získáváte medajli za umanutost – můžete si ji šoupnout do vitríny a kochat se. Plus počítejte s tím, že spolehlivě vyhoříte a nikdo to neocení.
Raději vzpomeňte na Occamovu břitvu. Zjednodušeně na dřeň: když existuje několik řešení, pravděpodobně to nejjednodušší je správné. V našem případě:
Tak proč to sakra lámat přes koleno? A když to někde lámu přes koleno – jsem na tom místě správně? Vybral jsem si správný obor, kterému věnuji svůj čas, když u toho tak trpím?
Prorážení zdi hlavou a házení perel…
Dokazuji někomu něco? Pak komu a co vlastně? Ahaaa, tak i já jsem ve hře, to i sobě cosi dokazuji… Ale možná spíš to, že nemám sebeúctu. Sebelásku. Sebejistotu.
Rozum do hrsti a nebát se
Už jsem toho od klientů slyšela hodně, už jsem toho v praxi (i té své) zažila ještě víc. A jsem opravdu proti lámání věcí přes koleno a zaměřování se na to, co člověku nejde.
Ale pozor! Buďme zase realističtí a nepřekrucujme sdělení. Jestli chci vést tým lidí a nejde mi vést lidi, musím na tom makat, naučit se pár tučných triků a mazaných tipů.
Ale pokud jsem introvert, extroverta ze sebe prostě neudělám! Proč taky. Introverze s sebou nese hromadu výhod, o kterých si zas extroverti můžou nechat zdát. Přesto se můžu naučit vychytávky, které mi budou coby plachému introvertovi dobře sloužit v situacích, kde se ode mě očekává uhrančivá prezentace nebo vystoupení před davem.
Tipy
- Zaměřujte se co nejvic na to, co vám jde / nebo lidem ve vašem týmu. A zkuste vyhledávat co nejvíce příležitostí, kde můžete tyto schopnosti uplatnit. Tady je místo, kde se máte více a více zdokonalovat nebo posouvat. Tady a ne jinde.
- To, co nejde? Prostor pro zlepšení – tak se tomu říká v korporacích. Slabé stránky? Tak je máte! (Nebo členové vašeho týmu.) Zkuste prosím sebe i druhé v tomto ohledu respektovat. Přijměte to. V jiných oblastech záříte. Jen nebudete 1000%. Ono taky se super robotem nikdo nechce ani žít, ani pracovat. Zkuste se v tom, co nejde a je pro vás přesto hodně žádoucí, posílit. Najít minimální úroveň, kam se potřebujete dostat – ryze pro účel, jemuž to má sloužit.
- Všeobecně (a tohle si zarámujte): Zkuste si dát víc volnosti. Sobě i druhým. Věřte, že vám svět poděkuje, vše půjde jako po másle. Až se nebudete stačit divit. Jak je to možné? Neustálé zaměřování na maxi super výkon zas tolik produktivity a štěstí nepřináší. Tečka.
