Na všechno jsem sám/sama, resty se kupí, dohání mě zodpovědnost. Občas mi z toho tiká oko, chytá mě panická ataka a úzkost mě svírá tak, že jestli takhle nevypadá infarkt, tak už nevím. Lítám jak hadr na holi, dochází mi energie, je toho na mě prostě neskutečně moc, jenže kdo jiný by to udělal, že. Nebo dobře, udělal, ale v takové kvalitě a tak rychle jak já? No way…
Jsou některé z myšlenek výše součástí vaší denní reality?
To jsou tedy pěkné pasti, co na sebe ve vlastní hlavě kladete! Pamatujete na pohádku o slepičce a kohoutkovi, jak ta chuděra málem duši vypustila, když mu vodu sháněla, zatímco kohoutisko si jen na zádech leželo?
Tak pozor, nejste na to sami. Jestli si nechcete uhnat vyhoření a chcete najít životní rovnováhu, je čas zapracovat na rozvoji osobnosti. Jak se zbavit stresu, jak si zvýšit sebevědomí?
Velká šestka věcí, které vás dohání. Řešte je jinak a je po problému!
Zkusme se podívat na hlavní jevy, které nás běžně dohání. Zdravě je posuňte a získáte chybějící životní prostor:
1. Mám toho strašně moc a nevím, co mám dělat a jak z toho ven
Napište si seznam – co udělat jako první, co klidně počká… Možná vám vyhovuje udělat nejdřív nejtěžší věci a zbytek už jde pěkně rampampam. Někomu naopak sedí vypořádat se nejdřív s lehkými úkoly, protože to tak hezky odsejpá, a pak už bez rozptylování soustředí energii na to těžké…
Jenže někdy je toho tolik, že se vás zmocní paralýza: šmarja, ať udělám, co udělám, stejně zbyde oceán úkolů! V takových chvílích prostě vytáhněte králíka z klobouku – a udělejte cokoli, co vám přijde první pod ruku. Protože, lidi, nikdy není a nebude hotovo! Málokdo má práci, ze které by domů odcházel z kanclu a za ním zůstal prázdný, čistý stůl.
2. V práci nebo doma mám resty takřka historické… to je děs, jak s tím nikdo nic nedělá!
Aaaa, takže vy a jen vy to spasíte?! Ale no tak…
Napište si opět seznam. Pěkně viditelně si jej někam vylepte – s celým týmem nebo rodinou. Co jste kdy chtěli vyřešit, vylepšit, co vás trápí, nebo si chcete splnit. A dohodněte se, že např. každý měsíc splníte jednu položku ze seznamu. Jak ji splníte, odškrtněte si ji. A jupí, jdete na další. Nové požadavky a pohledávky směle dopisujte na seznam. Ano, tohle je perpetum mobile, ale posunujete se. Dělá nám totiž dobře vidět, jak úkoly pěkně odsýpají!
3. Nemám práci pod kontrolou – beru si úkoly a zodpovědnost, jaká mi možná nepřísluší…
Vyjasňujte očekávání. Všech, nejen ta svá. Když přijímáte úkol, vyjasněte si podmínky. O co přesně jde? Jak máte jasno, hned víte, zda do toho vůbec chcete a můžete jít nebo ne. Pokud do toho jdete, chtějte vědět, jaký má být výsledek a do jakého termínu. Jaké k úkolu máte kompetence. Máte je? A dostatečné? Jaké máte ke splnění úkolu zdroje?
4. Nestíhám plnit své úkoly a úkoly svého týmu
Tohle je pouze o disciplíně plánování a kontroly! Jinak to nejde, musíte pravidelně kontrolovat a vyhodnocovat.
Úkoly vyhodnocujte týdně a stanovujte úkoly na ten příští – třeba vždy v pátek – a informujte o tom svůj tým. Vyhodnocovat znamená vědět jasně, že se to a to plní/neplní, popř. kde to přesně vázne. Nespokojte se s „eee, nestíháme, je toho moc.“ Chtějte vědět přesné příčiny nestíhání. PROČ je toho moc, co/kdo to konkrétně způsobuje?
Sledujte účel jednání a toho se držte. Například pokud chcete něco po účetní: musíte se domluvit na termínu třeba do pátku do 14:00. A v pátek ve dvě to zkontrolujte a když vám účetní slíbená data nedodá, hned volejte. Protože kde není žalobce, není soudce…
5. Mám hodně úkolů a někdo mi do toho pokaždé vstoupí a vyrušuje mě a to mě zdržuje…
Jak bojovat s tím, že máte mraky úkolů a ještě vám do toho ZASE někdo vstoupí a vyrušuje? Naučte se pracovat s časem a pak vás ani nekonečná hromada úkolů nerozhází: Nastavit si svůj svatý čas a ten si zadejte natvrdo do kalendáře. Klidně si to pojmenujte nějak vtipně, sexy nebo šifrovaně. A svůj svatý čas na práci si držte zuby nehty, nikomu ho neobhajujte. Vy v tomto čase už prostě něco máte, naklonovat se nemůžete a hotovo.
Počítejte s tím, že vždy se najde někdo, kdo po vás bude něco chtít, třeba něco zařídit. A vy mu i chcete vyhovět… Ale nemusíte hned, když na to nemáte prostor! Pokud s tím máte problém a vyletí z vás hned ANO, nastavte si soukromé pravidlo: Když mi dá někdo požadavek, tak si hned na místě prověřím podmínky a teprve pak můžu říct, kdy to pro něj udělám.
6. Nemám sebe pod kontrolou – topím se mezi postojem být friendly versus mít autoritu
Být vážný a seriózní neznamená, že nebudu otevřený a přátelský. Nesnižujte svou hodnotu! Neshazujte se. Na tohle jsou skromní Češi neslavní experti. Tohle nejspíš zažíváte dnes a denně buď přímo u sebe nebo to slyšíte od ostatních:
ON: „Teda, tobě to dnes extrémně sluší, v těch šatech vypadáš parádně!“
ONA: „Jééé, fakt? Ale neee, jsou to šaty z výprodeje… a nemyslíš, že v nich mám trochu velkej zadek?!“
Tak to bylo úplně špatně. Jak měla ONA reagovat? Zářivě se usmát a říct: Děkuju!
Pamatujte, že na to nejste sami. A hlavně na to nemusíte být sami. Děláme si to jen a jen sami. Trochu povolte, dejte důvěru druhým, vždyť druzí nám chtějí pomáhat a když jim k tomu nedáme prostor, tak nemůžou, pak je vše jen na nás. My jsme frustrovaní a druzí zklamaní, že nám nemohli pomoct a ukázat své lepší já… ☺
