Nevím, jestli je to ještě nějaký pozůstatek z dob totalitních výslechů nebo je to jiný šlendryján, ale štve mě to dost: pořád se obhajujeme, místo abychom vysvětlovali! Neobhajujte, vysvětlujte. Jak?
Dnes bude můj příspěvek kratší, o to je naléhavější. Na obsahu mám osobní zájem, protože to je věc, která mě opravdu pravidelně hýbe žlučí.
Nejste obhájce u soudu, nebo ano?
Moje poselství je jasné: NIKDY NEOBHAJOVAT. (Jediná výjimka je obhájení při státnicích.) MÍSTO TOHO VYSVĚTLUJTE!
Lehko se řekne, hůř prosazuje v praxi? Ale kde. Není to žádná věda, mám pro vás pomocné kvarteto. Když ho budete dodržovat, máte spolehlivý návod na každou ošemetnou situaci:
Uvědomujte si situace, kdy máte pocit, že musíte podat vysvětlení – cítíte doslova fyzickou potřebu dodat argumenty, je to tak? Sypat ze sebe jeden za druhým. Obhájit se jak děcka načapané na třešních u souseda v sadě. Jenže vy jste dospělí a nikomu jste třešně neukradli, že.
Nebo ano, někdo vás v přeneseném významu „nachytal na švestkách“? Zastavte svou hlavu a zběsilý vodopád argumentů. Prostě se stalo, no. Vždycky se všechno nepovede. Přiznejte chybu nebo poklesek. Koneckonců, jste teď na švestkách. Tak to je.
Podejte vysvětlení proč. Jako tehdy, když jste byly ty malé děti. Navedl vás starší brácha. OK. Nebo to byl váš nápad – prostě vám v danou chvíli připadal cool. Hotovo.
A co teď s tím? JAKÉ JE ŘEŠENÍ? To je totiž to, oč tu běží. O řešení. A toho se držte, k tomu neustále směřujte. Aneb neřešte svou pozici v problému ale problém samotný.
Obhajování, metla lidstva
Držte se v ožehavých situacích svého. To je váš svatý grál. Nikomu zbytečně své důvody nevykládejte. Vy totiž nemusíte. Co je komu do nich.
A kdy je obhajování dobrá strategie? Vlastně nikdy! Nic nemusíte obhajovat. Jen až se vás zeptají, jak jste přišli k tomu a tomu řešení, na vyzvání podáte v klidu bez emocí vysvětlení (nikoli sebeobhajobu).
Chcete příklad ze života? Když coby manažer zadáváte úkol nebo nějaké informace svým podřízeným, tak úkol sice vysvětlíte, ale rozhodnutí uděláte dle sebe. A co když se to týká vedení? Tak to vedení vysvětlíte, ale rozhodnutí necháte na nich.
Proč? Protože taková je realita, taková jsou fakta. A vy neřídíte vesmír, řídíte svůj tým nebo firmu. Přeju vám, ať jste v tom nejlepší.
